Velké Kunětice (okres Jeseník, něm. Grosskunzendorf) – vznikly někdy  polovině 13. století v souvislosti s vrcholnou kolonizací oblasti Vidnavska prováděnou z iniciativy vratislavských biskupů. Poprvé se Velké Kunětice jako majetek vratislavského biskupství připomínají v roce 1284. V kolonizační vsi vznikla i rychta s rozsáhlým majetkem, neboť k ní náleželo 12 lánů. Majitelé rychty byli leníky vratislavských biskupů, později rychta získala charakter rytířského statku. Ve 14. století náležela rychta příslušníkům blíže neznámého rodu, kteří používali přídomku z Kunětic (de Cunzdorf). V roce 1368 se připomínají z tohoto rodu Henselin a Jiřík, od roku 1377 byl jediným majitelem Velkých Kunětic Jiřík. Příslušníci tohoto rodu vládli na Kuněticích od počátku 15. století.

 

Později se držitelé Velkých Kunětic rychle střídali a není ani zcela jasné, zda byli držiteli rychty nebo celé vsi. Z těchto držitelů připomínáme alespoň Nikla Streita z Waltersdorfu, který převzal Velké Kunětice v roce 1450 od vratislavského biskupa jako odměnu za boji proti husitům, a zemřel v roce 1472. Od roku 1489 byl držitelem Velkých Kunětic Petr Lohenstein, který zde vládl do roku 1527. V roce 1559 Velké Kunětice získal příbuzný Petra Lohensteina Jiří Schwetling. Jeho potomci, za kterých došlo k výraznému zhoršení situace zdejších poddaných a jejich vzpouře proti vrchnosti, zde vládli až do roku 1632.

 

Lze předpokládat, že již některý z těchto uvedených držitelů rytířského fojtství vybudoval ve vsi i své sídlo, i když v písemných pramenech o něm není přímý doklad. Na základě zběžného průzkumu architektury se nejnověji Jiří Úlovec domnívá, že toto sídlo je nejspíše zachováno v některých částech budovy tvořící severní jednopatrové křídlo dnešního zámeckého areálu (č.p. 86). Toto křídlo je dnes kryté sedlovou střechou opírající se o dva štíty a v jihovýchodním nároží zdobené dvoupatrovou hranolovou věží krytou nízkou stanovou střechou. Na základě zachovaných renesančních hřebínkových kleneb v části přízemí interiéru této budovy vyslovuje Úlovec domněnku, že stavba jako nevelké venkovské renesanční sídlo vznikla nejspíše v 2. polovině 16. století za vlády rodu Schwetlingů. Z této původní stavby pochází pravděpodobně obvodní zdi přízemí, část zdiva prvního patra a přízemní část věže, v níž snad byl původní vchod do renesanční budovy.

 

Po několika dalších majetkových změnách získal v roce 1660 velkokunětické rytířské fojtství zřejmě i s nově vybudovaných sídlem Václav Skala ze Lhoty. Z tohoto rodu,, který vlastnil rytířské fojtství ve Velkých Kuněticích až do roku 1781, došlo zřejmě k rozšíření původního sídla charakteru tvrze v zámek přístavbou barokního západního křídla (dnes č.p. 85). Zda to bylo ještě před rokem 1742, kdy došlo v důsledku berlínského míru k rozdělení Velkých Kunětic na část pruskou a rakouskou, přičemž se dostala většina majetků patřících k fojtství na území Pruska, či později, nelze zatím určit. Areál dvora a zámku v dnešní poloze je poprvé zachycen na mapě I. Josefského vojenského mapování vzniklé v letech 1764-1768. Areál dvora a zámku je sice zachycen v nepřesné orientaci, ale hlavní objekt je zachycen jako dvoukřídlá stavba v severní části dvora, ovšem křídla jsou orientována k severu a východu, přičemž s ohledem na půdorys by spíše ono východní křídlo bylo původní tvrzí a severní přistavěnou částí. Snad jde o nepřesnosti v orientaci mapy. Majitelem Velkých Kunětic byl tehdy Jan František ze Skal.

 

V roce 1781 postoupil Jan František ze Skal a Kunětic Velké Kunětice s dvorem a rytířským sídlem Josefě ze Stillfriedů, která již v roce 1782 postoupila statek Emanuelovi z Leutrum. Emanuelova dcera Terezie v roce 1797 postoupila statek svému manželovi Karlu Strachwitzovi. Údaj o rytířském sídle z roku 1781 je možno považovat za první písemnou zprávu o zdejším zámku. V roce 1806 v Kneifelově Topografii je již výslovně zmíněn zámek. Za vlády Karla Strachwitze nebo jeho dcery Antonie provdané Arco, která vlastnila Velké Kunětice od roku 1831, došlo pravděpodobně k přestavbě zámku, neboť v roce1844, kdy Antonie z Arco prodávala Kunětice Mořicovi z Gastheimbu, příslušníkovi opavské nobilitované měšťanské rodiny, se zde uvádí nově vybudovaný zámek. Na mapě stabilního katastru z roku 1836 je zámek zachycen již jako stavba skládající se ze dvou budov v souladu se správnou orientací a v podstatě odpovídající dnešnímu půdorysu zámeckého areálu.

 

Za jednoho z dalších majitelů statku Josefa Falkhausena zanikl koncem 60. let 19. století lenní charakter statku ve vazbě na vratislavské biskupství a statek se stal dědičným. V roce 1869 koupil tento velkostatek od Josefa Falkhausena Josef Alois Schindler, tehdejší majitel bývalých Priesnitzových lázní na Gräfenbergu (dnes Jeseník-lázně). Tento majitel se rozhodl využít objektu dvora a zámku pro lázeňské účely a provozovat zde zimní lázeňskou sezonu v době, kdy lázně na Gräfenbergu byly mimo provoz (listopad-duben). V zámeckém areálu byly proto provedeny další úpravy. Jako svůj byt Schindler upravil a zmodernizoval pod vlivem pseudobaroka a pseudoklasicismu západní budovu zámku (č.p. 85) a umístil sem i část lázeňského provozu. Pro ubytování lázeňských hostů a částečně též pro lázeňský provoz přestavěl a zmodernizoval výše charakterizovanou budovu původního sídla na severní straně dvora (č.p. 86). Tehdy asi budova dostala dnešní sedlové zastřešení, do dnešní podoby byla upravena věž a především výrazně byly změněny pro nové potřeby interiéry. V souvislosti s těmito úpravami byla pravděpodobně odstraněna i část renesančních kleneb a změněno původní rozložení oken. Kromě úprav stávajících dvou křídel zámku pro nové využití přistoupil Schindler k výstavbě nového ubytovacího objektu se společenským sálem severně od areálu dvora (dnes č.p. 141). Letopočet 1886 na kovovém praporku na střeše věže severní budovy pravděpodobně připomíná dokončení úprav zámeckého areálu pro lázeňské využití. Součásti těchto úprav bylo i zřízení parku západně od zámku, který je dnes zcela zpustlý.

 

Schindler vlastnil Velké Kunětice do roku 1891, kdy statek získala Marie Mack. Změna majitele znamenala i zánik lázeňské tradice ve Velkých Kuněticích. Ve 20. století se vystřídalo ještě několik majitelů dvora a zámku, kteří tento objekt obývali.

 

V roce 1945 byl majetek poslednímu německému majiteli konfiskován a přešel do vlastnictví československého státu.  Později byl zkonfiskovaný majetek přidělen ministerstvu zemědělství a po roce 1948 se stal příslušenstvím Státního statku Žulová. Později získalo dvůr a zámek místní JZD a v 80. letech 20. století zde působil společný zemědělský podnik několika okolních JZD. V této době byl zámek několikrát upravován pro potřeby těchto socialistických zemědělských organizací, což velmi narušilo hlavně jeho interiéry. V exteriéru byla velmi negativním zásahem do architektury západní budovy zámku (č.p. 85) modernizace sýpky stojící jižně od této budovy a její prodloužení k severu a stavební napojení na jižní stranu zámecké budovy. K řadě většinou nevhodných úprav došlo rovněž na většině hospodářských budov uzavírajících dvůr jižně od zámku. Celkový stav areálu dvora a zámku se pro nedostatečnou údržbu v době hospodaření socialistických zemědělských organizací zhoršoval.

 

Po roce 1989 po zániku JZD došlo k přechodu areálu do majetku Pozemkového fondu a později k jeho privatizaci. Ale ani noví majitelé nepřistoupili opravám a vhodnému využití zámku. Takže objekt je dnes i nadále zpustlý a nevyužitý.

 

Areál zámku a dvora se nachází uprostřed vsi na levém břehu potoka Kunětičky a je přístupný po kamenném mostě přes tento potok. Zámecký areál se dnes skládá ze tří budov. Původním sídlem majitelů zdejšího rytířského fojtství je zřejmě jednopatrová severní budova s nárožní dvoupatrovou věží (č.p. 86) dnes zcela zmodernizovaná. Budova má moderní hladkou na mnoha místech narušenou fasádu bez jakýchkoli ozdob. Vstupní průčelí budovy je obráceno k jihu do areálu dvora. Kolmo k této nejstarší budově stojí později vzniklá budova č.p. 85. Tato jednopatrová budova na obdélníkovém půdorysu je krytá valbovou střechou na jihu kombinovanou se střechou sedlovou. Dnes je stavebně spojená s přilehlou moderní sýpkou a tvoří západní trakt zámeckého areálu. Severní historická část této budovy je v jádře pozdně barokní stavba, jíž východní vstupní průčelí je zvýrazněno jednoosým středním rizalitem naznačeným jen bosovanými lizénami a vrcholícím mohutným a střešním vikýřem. Fasáda byla dále členěna podstřešní a kordonovou římsou a okenními šambránami. Dnes má budova hladkou moderní fasádu, moderní okna a plechovou střechu. Obě budovy jsou spojeny zdí s branou vedoucí původně do parku. Lázeňská budova (č.p. 141) stojící severně od budovy č.p. 86 je moderní jednopatrová stavba, zčásti zděná, zčásti dřevěná, krytá sedlovou střechou. Její fasáda je bez jakýchkoli architektonických ozdob.

 

Park kolem zámku je zcela zpustlý. Centrem parkové úpravy byla kašna s vodním pramenem, ozdobená nápisem z díla Goethova. Tato kašna však byla v 80. letech 20. století rozebrána a převezena do Lázní Jeseník a zde umístěna v Priessnitzově ulici. V sousedství zámku jsou zbytky vápenných pecí z 19. století, které jsou technickou památkou.